Miami při pohledu z auta :)

Tak jo. Je to tu :) Zakončení našeho výletu aneb poslední dny v Miami a zase zpět do našeho kanadského domova.

Další den našeho pobytu jsme opět využili zapůjčeného auta a vydali jsme se objevovat nejjižnější část Miami - Key West. Cesta to byla dlouhá, a tak jsme vstávali doslova za svítání. Jedná se v podstatě o systém ostrovů propojených mosty. Jeden z nich je dokonce historická památka a do budoucna by se měl stát 8mým divem světa. Měří cca 11km a dnes už se po něm nejezdí - souběžně vede nově postavený.

Náš cíl :)

Cestou necestou :) 

Vstávání nám dalo zabrat, takže to chtělo ranní dávku kofeinu ve vyhlášené trofické kavárně - rozhodně stálo za to a doporučujeme i na snídani :)

Banana Bread :)

Tropical coffee :)

 Jeden z mnoha mostů během cesty :)

Zastávky na každém rohu :)

Tak jedeeem :)

Už se pečeme :)

Cestička :)

A tady už máme onen zmiňovaný dlouhatáánský most :)  (vpravo - nedá se přejít celý,jelikož už části chybí)

Okolní palmový porost :)

Jsme trochu ujetí na pozorování jednotlivých poznvacích značek - každá stát či provincie má jiné přízvisko :)

Cesta nebyla jednoduchá, jelikož v nejhorším místě byl svod do jednoho pruhu a zátarasa a když to chtěl člověk jen objet, dostalo se mu další jednosěrky a tak pořád dokola..takže jsme si po několikahodinové cestě konečně oddechli a běželi se smočit :)

 Vorvaň jde na věc :)

Krásně bílý písek :)

Ahoooj :)

Palma kam se podíváš :)

Taky se smočil :)

Výhled na ostrov :)

Po osvěžující koupeli jsme šli objevovat krásy města. V každém domě nechyběla klimatizace a na zahradě alespoň pár palem. Vypadalo to jako taková tropická vesnička :)

 Objevili jsme i dům, kde Hemingway údajně sepsal až 70% své tvorby. Zástupy lidí a cena nás dostatečně odradili od podrobnější návštěvy :D

Ale teď už bohužel cesta zpět a vrácení auta..

Stihli jsme soumrak nad Miami :)

Poslední den ráno jsme se rozloučili s naším hostitelem Justinem s tím, že až pojede někdy do Vancouveru, tak ať dá vědět :) Již jsme neměli k dispozici auto, takže jsme se rozhodli užít trochu těch pláží a relaxu na závěr. Využili jsme tak opět hromadné dopravy, kde jsme neskutečně vymrzli i v mikině a posléze se naopak neskutečně pekli. Směr byl nejjižnější ostrov Key Biscayne s pláží v samém cípu ostrova. Nedaleko bývala malá zoo, ale veškerá zvířata se vypustila následně do volné přírody, proto zde může člověk potkat ledasco. My jsme nejčastějí potkávali leguány a posléze mývali. 

,,Hele leguán !,,    ,,Cože ?? ,,   a ono fakt jo :)

Po cestě jsme obhlídli a různé části města..

Z této budovy jsme usoudili, že to bude místní věznice :) mají tu rádi budovy bez oken :)

Cesta parkem :)

Kaktusyyyy :)

Příchod na pláž :)

Nedaleký maják, kde se může dokonce i v určité dny na prohlídku. My jsme zrovna štěstí neměli abychom nakoukli dovnitř :)

Hned v blízkosti pláže byly piknikové stoly a rodiny se sjížděli na grilovačku. U toho samozřejmě nemohou chybět mývalí zvědavci :)

Moc se  s tím hoši nemazali - co se nabídlo, to brali a šup na strom se rozvalit a sníst :)

Konečně jsme taky viděli pořádný kus chlapa :) ! Adam má teda ještě co dohánět :)

Nejoblíbenější porost :)

Obdivovali jsme faunu i flóru :)

Cestička k majáku :)

Konec světa :)

Vsadím se, že si tady Adam fotil střechu :)) V těchto tepelných podmínkách by se mu asi moc pracovat nechtělo :)

Maják ze všech stran :)

Mývala ten burger asi dost znavil :)

Pěkně ve stínu :)

Obal ? Žádný problém :)

Válení :)

Tak my teda zas jedem, máte to tu fajn :)

Toto byl asi poslední úsměv na tváři během dalších pár hodin..Aneb to zajímavé mělo teprve přijít..

Z pláže jsme se chystali rovnou na letiště, kde si pár hodin dáchneme a brzo ráno směr Vancover. Nechali jsme si rezervu ,,co kdyby náhodou,,. A ještě že tak ! Čekáme si na konečné zastávce spolu s místní paní. Po 30minutách čekání jsme usoudili,že nám autobud opravdu ujel a další tedy až za další půl hoďku..S přibývajím časem jsme začali být lehce nervózní, ale přítomnost dalších čekajících nás docela utěšovala..po cca 2hodinovém čekání už jsme opravdu nemohli čekat, a tak jsme se snažili dopátrat, kde je chyba..Bohužel paní,která jediná na zastávce zbyla mluvila jen španělsky a tak vznikl španělsko-anglický rozhovor, kde ani jedna strana netušila o čem je řeč..Jelikož jsme byli na tom nejstupidnějším a nejvíce vzdáleném místě co šlo, taxík jsme viděli jako hodně krizové řešení..

Po chvíli se paní zvedla a za španělského halekání jsme pochopili, že ji máme následovat..po cestě jsme nabírali další a adalší lidi (samozřejmě španělsky mluvící) až jsme došli na křižovatku,kde jsme objevili novou ANGLICKY hovořící kamarádku.

Její styl viz foto - plus nejsou vidět její zlaté zuby a několik piercingů. Chudák čekala už 4 hodiny a šla tak hodně pozdě do práce.

Už jsme jí chtěli navrhnout,že bychom se svezli spolu taxíkem,abychom se rozpočítali, když z druhé strany jel autobus..Všichno začli vítězoslavně jásat a my zjistili, o co šlo..

Autobus měl dvě trasy lišící se všedním dnem a víkendem a samozřejmě to popletl, takže bychom tam mohli stát do večera a nic by nepřijelo..Teď jsme stáli na křižovatce kde se trasy rozdvojovali a tak jsme vítězoslavně nasedli a modlili se, aby šlápnul na plyn..Mezitím nám samozřejmě ujel navazující spoj, takže jsme museli přes město pěšky, kde jsme nějakým zázrakem chytili jakýsi autobus, který nás měl dovést na místo odjezdu atobusů co míří na leltiště.

Bohužel jeho trasa vedla kolem Miami Beach a nejvíce zalidněných míst, tdíž jsme se posouvali rychlostí šneka..Prali jsme se s časem o poslední spoj na letiště a tak jsme opravdu už začali vyšilovat..

Když si řidič v půlce dal pauzu na cigárko, Adam už nevydržel a šel ho poprosit, jestli by nemohl jet :D Řidičovi to bylo upřímně u zadních partií těla a tak jsme se mohli jen stresovat.

Dorazili jsme cca 10min před odjezdem posledního spoje a několikrát se ujišťovali, že nastupujeme do správného autobusu :)

Na letiště jsme nakonec tedy opravdu dorazili..Počkali jsme na poslední přílety a ustlali si v hale na a pod lavičkou. S námi tam byla jen paní, která měla ,,kavárnu,, otevřenou 24hodin denně. Četla si letáky, my si schrupli a mohli jsme se jít odbavit.

Tentokrát žádný problém nenastal a mohli jsme v klidu pokračovat do Dallasu a posléze Van.

Před rozbřeskem :)

Svítání :)

Myslíme, že se výlet vydařil. Tak nějak jsme stihli, co jsme chtěli a návrat do práce šel jen hodně ztěžka :)

Příští příspěvěk vypadá na souhrn aktualit co se od té doby (ne)odehrálo :)

Tak se mějte krásně a brzy na napsanou :)

AHOOOJ :) !