Pokračování mexického dobrodružství :)

Tak jsme tu opět s dalším dnem a dalšími zážitky. Jak jsme psali minule, podařilo se nám vypůjčit auto a tak jsme se brzo ráno (cca před 6) rozhodli vyrazit,abychom stihli otvíračku na ruinách a nemuseli se mačkat mezi dalšími stovkami lidí. Recepční měl málem infarkt když jsme se chtěli odhlásit. Nějak to nepobíral a když se nás čtyřikrát zeptal jakže se teda jmenujeme, pochybovali jsme, že nás opravdu odškrtnul :)
Plán byl jasný - najet na dálnici  tam se držet až do odbočky na Ek Balam. Mno,jak už to tak bývá, ne vždy všechno vyjde a jelikož tu mají souběžně ještě jednu silnici,která dálnici vysloveně kopíruje, tak jsme samozřejmě nějakým záhadným způsobem najeli na ní :) A to měl Adámek velkou radost :D V praxi to znamenalo, že jsme projížděli místními vesničkami, respektive neskutečnými dírami světa, kde byla chudoba vidět na dálku,a tak člověk nechtěl ani zastavovat - ale musel - mají tu zajímavý systém dodržování rychlosti a to bumb(retardér) na každých 100m. To vás zpomalí bezkonkurečně. A ideálně před tím bumbem ještě sedí policajt a čte si noviny. Obecně jejich celodenním vyžitím je tu posedávání - v parku, před domem,před policejní stanicí, prostě se sedí.
Ale zpět k našemu prvnímu cíli - Ek Balam. Jelikož jsem se zdrželi zastavováním každých pár metrů, nestíhali jsme otvíračku. Naštěstí nás zachránil přejezd mezi státy a hodinový časový posun,takže jsme přijeli úplně přesně. Dle opuštěného parkoviště a ani nohy kolem nás,jsme začali pochybovat, že jsme správně. Pak jsme ale pochopili, že všichni teprve vstávají a nějaký čas úplně neřeší. Museli tak kvůli nám otevřít. A byli jsme tu opravdu sami jen s místními oblíbenými divokými psy :)

Pochopitelně vše k prodeji :)

Tak kde jsou ty ruiny :) ?

Tady jsou :) Většina byla postavena mezi 600-900 n.l.

Město jaguárů a Adama :)

Naším cílem byla pochopitelně ta nejvyšší :)

Jde se na to - žabky nebyla úplně nejlepší volba,ale dá se :)

Snaha o rekonstrukci :)

Výhled z topu :)

Sem mohli jen ti nejvyšší :)

Příklad typické vesnice - otázky z čeho a jak tu žijí,jestli chodí do školy apod. jsme si pak sami zodpověděli..

Po příjemném začátku absolutně bez lidí jsme vyrazili směr Chichen Itza - jeden z divů světa. Zde bylo lidí už o poznání více :)

U pokladny jsme se smáli, že tu prodáváji vedle lístků hned i tequilu, až když jsme přišli blíž, tak jsme viděli že to je taquilla - lístky v španělštině :) škoda,to by mohlo jít :)

Člověk se těší, jak se v klidu projde a pokochá a přivítá ho hned ulička smrti :D aneb ,,pojď kamaráde všechno jen za dolar..!,,  ,,je to skoro zadarmo..,,   ,,nechceš nějaké informace..? ,,  ,,speciální cena jen pro tebe..,,  tohle vše znamená - připrav si peněženku, zaplatíš víc, než si myslíš :) a takhle to tam pak bylo na většině míst,kudy člověk prostě musel projít,když se chtěl dostat k dalším památkám.

Pyramid of Kukulkan - div světa, neskutečná stavba :)

Pravidelné skupinky s místními průvodci, protože přeci nemůžete jít sami, takhle je to mnohem lepší a mnohem dražší :) nejlepší komentář jednoho průvodce když jsme procházeli kolem ,,Já si myslím, že to bylo takhle..,, :)

Většina menších staveb sloužila k obřadním účelům

Zachovaly se neuvěřitelné detaily..

Lobster :)

Jaguáři a orli - můžete si pocvičit aj či šj ;)

Jak dlouho tohle vše muselo trvat ?

První z cenot - místa, kam muži skákali z neuvěřitelných výšek, aby prokázali svou mužnost - přežiješ = úspěch..a kam házeli své oběti vyšším mocím..
Některé využívali i jako zdroj vody

Dříve se též chodilo na vrchol, ale z pochopitelných důvodů je to dnes již zakázáno

Na každém patře žil jeden významý člen rodiny

Už tehdy znali piškvorky :P :)

Tak něco takového si taky postavíme - značka levně a rychle :)

Observatoř :) neskutečně zachovalá..

Další z našim oblíbených uliček - už jsme si nacvičili speciální výraz a docela nás nechávali. Každý naučené 3 stejné věty a pořád dokola..

Uvnitř hlavní pyramidy je ukryta další budova - chrám červeného jaguára..

Další z oblíbených přivýdělků - pouliční představení..

Poté co jsme prošli celý areál, což bylo náročnější než jsme očekávali a přeplněni kulturou a atmosférou jsme pokračovali v cestě do Meridy, kde jsme měli zamluvené další ubytování..Tentokrát už po dálnici, jinak by mě Adam už ukamenoval :)

Meridské pidi uličky. Nevíme co tu platí za zíkony na silnici, ale asi rychlejší vyhrává nebo včas zastav nebo tě někdo nabere..

Příjezd do města..Adam se modlil,a´t už někde zaparkujeme, bylo to opravdu o nervy, o auto a o to někoho srazit..předem jsme si našli jakási veřejná parkoviště blízko hostelu, ale najít je byl trochu oříšek, jelikož to všude vypadalo jak na polské tržnici s milionem lidí a pak vždycky nějaký malý vjezd, které si člověk všimnul,až když ho projel..nakonec se nám podařilo zajet do ,,podzemní garáže,, Modlili jsme se,aby tam to auto po návratu bylo a šli jsme zjišťovat další možnosti..Všude se platilo od hodiny a nebylo to zrovna levné..Na levných místech zas nepracovali v neděli nebo nešlo auto nechat přes noc..Nebo se člověk ani nedomluvil, i když vám tvrdili že umí zčásti anglicky :D to znamenalo ani slovo :D Trochu zoufalý jsme upírali naději na hostel, kde jsme našli recenze, že nějaké parkovací místa mají, ale jen pár a ty jsou většinou obsazená..Šli jsme se tedy zapssat, s tím, že uvidíme,co bude..

Hostel se nacházel hned na hlavním náměstí celého města, kde zrovna probíhali jakési oslavy, se vstupem přes obchod s brýlemi, ale vevnitř to působilo neuvěřitelně klidným dojmem. Paní na recepci nezklamala a se slovy že anglicky umí ,,small,, nám bylo jasné, co bude následovat. Klasickyý španělsko-anglický rozhovor, kdy ani jeden nevěděl, o čem je řeč, ale nakonec se nějak domluvíte. Při placení jsem se snažila dopátrat,jak je to s tím parkováním, přičemž paní zavolala další starší paní, která údajně anglicky umí. Mno,marné byly stejně :D z nákresu jsme pochopili, že nějaké parkování opravdu možné je a jak se tam dostaneme a že je to zadarmo, akorád nás zajímalo, jak se prokážeme, že jsme z tohoho hostelu a celově to správné místo. ,,Prostě jeďte,, - rozkaz zněl jasně :)
Dojeli jsme na místo a v celé ulici jsme potkali jen jednoho pána. Ten neuměl absolutně nic a z naší španělsko-anglicko-české řeči toho mnoho nepochopil. Naštěští šla kolem paní, která přeci jen pochopila o co nám jde a tak nám pán (říkali jsme mu prostě šéf ulice) uvolnil místo přímo na ulici, stím že je to bezpečné. Jako již zběhlí turististé jsme si chtěli naklonit jeho přízeň i na další dva dny a tak jsme mu dali nějaké to peso. Další den ráno jsme již byli nachystaní s překladačem s tím,že jedeme pryč,ale večer se zas vrátíme,tak aby nám držel místo a pár dalších pesos k tomu. Očividně to zabralo :)
Tak se hlavně Adamovi ulevilo, že jsme konečně měli kde nechat auto a šli jsme se ubytovat :)

Konečně samostatný pokoj :)

Něco na dobré spaní :)

Konečně jsme s hezky vyspali a těšili se na místní snídani, která byla nečekaně v ceně (plastovou lahev na drobné avšak nezapomněli,takže opět jste mohli přispět v případě spokojenosti :))

 Výhled z okna :)

Společné prostory ke čtení, povídání, snídání :)

Místní teráska :)

Ale o tom,jak jsme obzvlášť já vyjedla celé zásoby na snídani a co byl jediný nedostatek v tomto ubytování zas až příště, abychom Vás moc neunavili ;) také nás čeká objevování Meridy, města, kde moc na ,,bílé,, zvyklí nejsou :)

Mějte se krásně a užívejte sněhu ;)