Cozumel v sedle skútru aneb Adam se k tomu radši nevyjadřuje :D

Tak tu máme další krásný den a to na ostrově Cozumel :)

Původní plán byl objet co nejvíc za pomoci autobusů, ale po zjištění, že veřejná doprava tu nestojí za mnoho a ceny ,,taxi,, se pohybují hodně vysoko jsme jako nejschůdnější cestu zvolili půjčení skútru. Podařilo se nám tak objet celý ostrov a být pány svého času.

Adam skútr nepovažuje za úctyhodný dopravní prostředek, takže jeho výraz tomu odpovídal :)

Jelo se nám ale hezky :)

Jako problém jsme shledali nedostatek míst ke koupání v nejbližším okolí města, kde jsme bydleli (hlavní město ostrova San Miguel). Vše měli hezky oplocené a vstup pouze za poplatek. To se nám jako správným Čechům platit nechtělo, a to hlavně proto, že jsme nechtěli být na jednom místě celý den. Tak jsme si našli naší soukromou pláž, kde jsme se vydali šnorchlovat.

Adam šel na věc jako první, kdy ještě netušil, co ho čeká :) Hezky si tak ležím na dece, když po chvíli Adam zběsile plave zpět ke břehu s vyděšeným výrazem. Po poklidném šnorchlování u korálového útesu a pozorování ryb a sasanek narazil na neobvyklý kámen. Chtěl se na něj podívat zblízka, ale najednou se ten kámen pohnul. Jednalo se o tzv. rock fish - kamennou rybu, která se tam hezky maskovala. Adama trochu překvapila a se slovy ,,co když je jedovatá,, se raději vypravil zpět ke břehu. Přišla tedy řada na mě, ale mě už naštěstí rock fish nepotkala.

Po šnorchlování a odpočinku byl čas na přesun zase o kousek dál. Zajeli jsme k další pláži, kde by si oficiálně člověk měl dát něco k jídlu v místní restauraci a pak tam mohl ležet, ale spousta lidí tam šla jen tak, takže jsme je následovali.

Osvěžení přišlo vhod :)

Sluníčko pálilo nekutečně a nechtěli jsme riskovat další spálení, tak jsme zabrali místo pod místními keři hezky ve stínu.

A jedeme dááál :)

Čím více jsme se blížili dolů k severu ostrova, tím méně lidí jsme potkávali a tím zajímavější místa se začali objevovat. Jede se přímo po pobřeží, na skútru ještě úplně u okraje v podstatě po cyklostezce, takže hezky foukalo a čekali jsme, že každou chvíli odletíme. Já jsem si řízení taky zkusila, ale v tom větru to nebylo tak úplně ono :)
Potkali jsme i pár surfařů, vlny byly asi dostatečné, jen se hodně rychle lámaly, a tak ta jízda byla vždy velmi krátká.

Nebezpečný řidič :)

Tady už se s tím Adam psychicky vyrovnal a byl rád, že jsme si skútr půjčili a měli tak možnost stihnout toho co nejvíce :)

Cesta jen pro nás, auta jezdila vedle :)

Slaná sprcha :)

Nekončící útesy :)

Objevili jsme pláž, která byla vidět právě jen z cyklostezky, auta neměla šanci jí vidět, a tak jsme jí měli skoro jen pro sebe.

Relax, pohodička :)

Veselé Vánoce :)

Vorvaň na kameni :)

 Kamarád :)

Adámek si hraje :)

Vznikla z toho vlastní lázeň na nohy :)

To když se začne válka a máte písek doslova všude :)

 Den jsme nemohli završit lépe než ve společnosti tequily, která je tu neskutečně levná jako všechen alkohol ve srovnání s Kanadou :) Škoda jen, že jsme neměli kufry a nemohli tak nabrat zásoby sebou :) A ani pro ní nemusíte do liquor storu, ale najdete ji v běžném obchodě :)

Poslední toulky městem, než nás čekala poslední noc na ostrově a pomalu se začal chýlit čas odletu.

Ráno jsme nijak nespěchali, v klidu jsme si pobalili a vyrazili směr trajekt zpět do Playa del Carmen. V přístavu si vždy můžete vybrat asi ze 3 společností, se kterou chcete jet. Ceny i časy dojezdu jsou rozdílné a ne všude se dá platit kartou. Při čekání jsme si užívali poslední výhledy.

Mexiko obecně je oblíbenou destinací pro vyhlídkové plavby. Zastavit na den, dva a zase o kus dál.

Naše plavidlo :)

Podařilo se nám ukořistit místa na horní palubě, která je otevřená a máte tak možnost čerstvého vzduchu. Teď už se jen modlit, ať nejsou moc velké vlny a nepřijde na nás mořská nemoc :)

Po asi 15min zpoždění, kdy neustále někdo dobíhal a neustále jsme na někoho čekali konečně vyplouváme :)

Bye bye Cozumele :)

 Po šťastném přeplutí na Playa del Carmen jsme měli čas do odjezdu našeho oblíbeného ADO autobusu směr Cancún. Proto jsme se vydali na tuto proslulou pláž užít poslední chvilky pohody. Byl to tu jeden resort vedle druhého, a tak i hlava na hlavě, tudíž moře nebylo úplně čisté. Ale i tak jsme se rádi smočili :)

Po odpočinku jsme šli prozkoumat místní centrum. Všude opětovné snažení se prodat co se dá a ani na náměstíkdyž si člověk sedne, tak nemá klid. Hned začalo vystoupení místních ,,folkloristů,, a tak měl Adam možnost srovnání české a mexické scény. Vystoupení začalo být zajímavé až tak po 15min, kdy vylezli na stožár,přivázali si provaz kolem pasu a spustili se hlavou dolů, kdy jeden z nich jen roztáčel kolo a lano se tak pomalu začlo odmotávat a oni klesali k zemi. Mezitím se mezi davy prodírali dva ze stejné skupiny a prosili o peníze.

Pesos :)

Poté jsme chytili autobus do Cancúnu a kde naše cesta začala, tam taky skončila - v hostelu Mundo Joven a našem oblíbeném 14ti lůžkovém pokoji. Na recepci bylo rušno, Japonka se strašně divila, že během svátků nemají ani jeden volný pokoj a začla trochu panikařit, že nebude mít kde spát. My jsme začli panikařit, protože jim nefungoval terminál na kartu a tak jsme naposledy museli jít hledat bankomat.
Celou dobu jsme řešili, jak se dostaneme na letiště v 5 ráno a že collektivo (taxi) je zbytečně drahé a nakonec se problém vyřešil sám - na internetu uváděli, že první autobus jede kolem 8, ale zjistili jsme, že jede už ve 4:30. Takže jsme neváhali a koupili lístky. Nemuseli jsme tak prakticky ani přespávat v hostelu na těch pár hodin, ale když už jsme to měli zarezervované tak jsme se natáhli. Autobus nás dovezl až k našemu terminálu, a tak nezbývalo než se rozloučit s Mexikem a vydat se na cestu zpět.

Při přestupu v USA jsme měli čekat skoro 10hod na další let do Vancouveru. Adamovi to ale nedalo a šel se optat na přepážku, zdali není šance chytit nějaký dřívější, protože jsme viděli, že létá něco každou chvíli. Paní byla velmi ochotná a tím, že jsme neměli žádná zavazadla na check-in jen příruční zavazadla, tak nebyl problém nás přebookovat na dřívější let a tak jsme během půl hodiny seděli v letadle :) To nebylo špatné :)
Pár pohledů z letadla :)

Po přistání ve Vancouveru nás čekalo nemilé překvapení. Po tílku, žabkách a 30ti stupních nás přivítal náš drahý Raincouver, 0 stupňů a déšť. Chtěli jsme sednout na nejbližší letadlo a ještě někam zajet :D

Jelikož jsme v letadle nic nejedli a cesta to byla dlouhá, při představě prázdné ledničky doma jsme se rozhodli stavit na jídle po cestě. Vygooglila jsem cenově příznivé italské bistro a tak jsme si za 10 dolarů dali polévku, úžasné těstoviny a drink. Spokojeni s plnými žaludky už jsme kráčeli směr seabus a North Vancouver.

A tímto příspěvkem konečně končí naše vyprávění o Mexiku. Věříme, že už toho bylo dosti, a tak se od příště můžeme zase soustředit na aktuální dění a příspěvky se sněhem místo pláží :)
Dneska je Valentýn, a tak všichni šílí, ale asi ne tolik jako v Americe. My máme Valentýn každý den a jak Adam prohlásil, on je můj dárek po celý rok, takže jsme to nějak neprožívali :)
Tak se mějte krásně a další článek už bude opět lokální :) Ahoooj