Zimní vložka :)

Zdravíme z opět sněhem pokrytého Vanu :)
Abyste se nám neztratili v čase, tak vkládáme menší vložku z posledních aktuálních zimních výletů. Právě přišla druhá sněhová vlna a kanaďani jsou z toho opět na větvi. Opravdu nikdo nepamatuje, že by tu byl sníh takhle ve městě roky a roky zpátky, takže na to není technika ani lidé připraveni. Jelikož oba s Adamem v práci řídíme, tak si to užíváme s nimi :)
Nicméně na druhou stranu nám sníh dělá radost, a to o víkendech, kdy se snažíme vytáhnout sněžnice a odpočinout si od lezení 4krát týdně, jelikož, když si koupíte neomezenou permanentku, tak jako správný Čech jí musíte využít naplno :)
Od menších výletů po práci na Mount Seymour či jednodenních hiků ve Squamishi na Mount Chief jsme se rozhodli udělat změnu a vyrazit na víkend s přespáním. Původní plán byl strávit takto Silvestr,ale všechna místa byla přeplněná,takže jsme si počkali na následující víkendy.
Jen jak to tu funguje - jsou tu malé chatky většinou,kde se dá zatopit a přespat v pár lidech na vrcholcích hor, což využívají hlavně backcountry lyžaři a ti mohou vyrazit od chaty ještě někam dále a sjíždět si různé další hory, ale samozřejmě se dá i na sněžnicích. Chaty jsou na bázi first come first serve s dobrovolných příspěvkem,proto je dobré přijít co nejdříve,aby se na vás dostalo na dřevěné podlaye na patře a nemuseli jste spát např. dole pod stolem či u dveří či dokonce venku na sněhu. Hodně super místa :)
Prvním takovým výletem měl být trail k Brew Lake. Mělo se jít 7,5km po zasněžené polní cestě k samotnému začátku trailu a pak asi dalších 6,5km k jezeru. Trail není úplně populární,a tak popis cesty nebyl úplně přehledný a jasný. To jsme pochopili již na začátku, když kluci na lyžích byli rychlejší a zapomněli odbočit. Naštěstí tu byl signál a podařilo se nám je zavolat zpátky.

Počasí i sněhové podmínky vyšly parádně :)

Sněžnicový oddíl :)

První okolní vrcholky a výhledy po cestě

I na pořádné stoupání došlo

V levém horním rohu je krásně vidět Mount Baker v USA, kde jsme strávili Vánoce, známý svým čerstvým prašanem

Mount Baker podruhé

Baker ze všech úhlů i se šlapajícím Ondrou na lyžích

 ,,Rozkaz zněl jasně..,, - držte se vlevo, a tak jsme se vlevo drželi, až na to, že to mělo být doprava, což jsme zjistili za dalších pár kilometrů a x nastoupaných metrů.

Stopa tu stále byla, a tak jsme si vesele šlapali dál..

A najednou konec cesty..hm co se děje..dle navigace jsme zjistili, že jsme úplně jinde, než bysme měli být. Dle vrstevnic jsme se snažili vymyslet plán, jak pohoří přejít napřímo a že se to dá a atd.atd. ale s pokročilým časem do západu slunce a nemalé vzdálenosti se nám to nezdálo reálné, dojít až k chatě. Lyžaři tomu chtěli dát šanci, a tak jsme si vyšlápli brutální kopec, že se podíváme,co je za.. Tam bylo jasné, že s naší rychlostí a bořením se po pás, to opravdu nepůjde. Na lyžích si to sjedete dolů za chvíli,ale na sněžnicích si vše poctivě vydupete,a tak jsme se před vrcholem otočili a zahájili sestup dolů.

Vytvoř si svou cestu

Alespoň úžasné rozhledy během výstupu

I během sestupu

Dobrý byla varianta dvou aut, takže lyžaři jeli napřed a my jsme si běželi dolů. Problém nastal, když mě do lýtka chytla zvláštní konstantní křeč a po chvíli se nedalo na noze chodit. Varianta posazení na plastovou karimatku na které se sjíždí dolů obdobně jako na lopatách a táhnutí za hůlky byla sice zábavná, ale vcelku pomalá. Se zapadajícícm sluncem, vidinou umrznutí a zanechání kdesi v lesích se náhle zjevila skupinka lidí na sněžných skůtrech. Po pár sekundách hry na hrdinu, už jsem seděla za hlavním instruktorem se slovy dovezu vás k autu. Mé nadšení vystřídala smrt v očích, jelikož to bral docela poctivě rychle a do každé zatáčky jsem se snažila do protizáklon jinak bysme leželi pod skůtrem. Normálně to stojí tak 120 dolarů taková jízda, jsem ráda, že jsem si to vyzkoušela zadarmo a už po tom toužit tolik nemusím :)) nicméně mi ušetřil trápení, a po tom, co dorazili i chlapci snažící se sjet kopec na oné karimatce, totálně mokří,jsme vyrazili na pořádné jídlo. Jelikož neměli nic jiného než spodní dlouhé prádlo, tak se divím, že po nakráčení do hospody je nikdo neměl na úchyláky a mě za starou důchodniky, co nemůže chodit :) přežili jsme a spalo se nám krásně po finálních 30km v nohách s plnou náloží na zádech ve sněhu a cca 1200m převýšení :))

Druhým takovým dobrodružstvím byl víkend na Keith´s hut. Tentokrát jsme zvolili lehký a populární  trail, jelikož jsme si potřebovali spravit chuť a na chatu opravdu dojít. Jedná se o cca 3hod jízdy autem za Pemberton. Chata je hodně oblíbená mezi lyžaři,takže jsme se snažili vyrazit brzo,ale stejně jsme málem nezaparkovali. Počasí nám opět přálo, a tak jsme si užívali soboty.

Vrcholové pivo :)

Sníh kam se podíváš

 
Výšlap od chaty ještě kousek výš :)

Naše luxusní spaní :)

Jediný lyžař naší výpravy :)

Tentokrát správná cesta :)

Pozor na řeku :)

Drž tooo

Tak tam se potřebujeme dostat :)

Vzhůru nahoru a předejít ty dva na sněžnicích, ať nám nezaberou poslední místa :)

Plná polní

Nemají to tu špatné :)

Jedna pánská :)

Úplně tu krásu kazíme :)

Někdo si tu dal práci i s iglů a to luxusním iglů s poličkami a barem uvnitř :)

Hned pod chatou

Chaloupka uprostřed lesa

Solární panel jede, a tak jsme měli i světlo večer a mohli se hrát hry a slavit Oliverovi narozeniny, když jsme mu nahoru donesli 600g cheescake se svíčkami a udělali tak ,snad, milé překvapení :) slivovice se mezi kanaďany taky velmi uchytila :)

V noci došly ještě tři slováci, Kuba je dokonce znal z Vancouveru, takže svět opět malý. Ráno jsme posnídali a vydali se na cestu dolů, jelikož hlásili sníh a zataženo,což se po cestě potvrdilo a my zavčas došli k autu a se zastávkou ve Whistleru se šťstaně vrátili domů :)

Tak příště snad zase pokračování amerikyyyy, mějte se ;)))