Cesta do VANU.. jak to všechno začalo :)

 Tak se nám podařilo vypravit se ve 2:00 z Pardubic a dorazit na letiště Václava Havla více než 2 hodinky před odletem. Moc jsme toho nenaspali a tak jsme doufali, že k tomu dojde alespoň v letadle. Do Frankfurtu to byla hodinka, tudíž jsme se ani nestihli rozkoukat a už jsme byli na místě :)

Ve Frankfurtu se nám podařilo objevit jediné pohodlné sedačky a pomocí vyčkávací taktiky je i obsadit. Během sedmihodinového čekání jsme se snažili dospat co se dalo, ale bez většího úspěchu. Na rady jsme našli free automat na čokoládu a zpříjemnili si čekání :) díky Péťo ;) Ve 14:10 jsme pokračovali v transportu nástupem na palubu do letadla společnosti Condor. Zatím šlo vše bez nějakých problémů a dokonce paní "Renata", která nám bookovala místa v letadle nám na místě oznámila, že nás přesouvá do vyšší třídy a jestli chceme být spolu, tak nás dá i k okénku vedle sebe. Nijak jsme se nebránili a tak jsme si užili luxusní let! :) A to i přes úvodní scénku, kdy se bezpečnostnímu rámu a paní za ním nelíbily Marti krásné pohorky. Po vyzutí a důkladném prozkoumání však neshledala nic ohrožujícího, a tak už jsme se opravdu mohli v poklidu usadit a absolvovat další část naší cesty.

Tady je trocha číselných údajů o letu ;)
Přílet do Calgary za přibližně 10 hodin s časovým posunem 8 hodin.

Nějak jsme doufali, že se tady konečně vyspíme, ale možnost sledovat filmy, seriály, ale hlavně neustálý přísun potravin tomu stále stál v cestě. Za tenhle let jsme se najedli na dva dny dopředu :)) Fotka oběda s předkrmem a několika zákusky. Předtím i potom jsme dostali svačinu  + ještě večeře.. za 10 hodin celkem slušný výkon ;)

Let směřoval podle špatně vyfocené mapy ;D

Několik úžasných scenérií Grónska a nesla se večeře :))

Přílet do Calgary :)) chycení svých zavazadel (po netrpělivém vyhlížení) a opět na checking a k našemu překvapení i na imigrační. Trocha štěstí a dostali jsme sympatického pána, který se snažil tvářit přísně, zeptal se nás na pár věcí a s pocitem úlevy jsme mohli jít i s pracovním povolením v pasu. Trochu horší scéna se odehrávala u vedlejšího okénka, kde už mnohem méně sympatická paní kontrolovala jinou dvojici a ptala se jich na první poslední. Při odchodu z imigračního to vypadalo, že si tam ti chudáci ještě chvíli pobudou. Jelikož jsme měli jen 2 hodinky na přestup, tak jsme nelenili a běželi hledat přepážku naší další letecké společnosti Westjet a pak i nástup na poslední letadlo.

Objevili se komplikace s letenkami, kde mi paní oznámila, že letenku nemám a že Marťa má dvě na své jméno. Vyzkoušeli jsme i tak projít na palubu, ale marně. Tudíž jsme běželi zpět a zkusili to u jiné slečny, která byla naštěstí ochotná a problém s námi vyřešila. My tak mohli pokračovat na poslední úsek Calgary - Vancouver.

Po příletu na letiště jsme byli dohodnutí s kamarády, že nás vyzvednou na letišti. Bohužel se nám nepodařilo připojit k místní wifi a dozvědět se tak,že odvoz nebude a tak i po 45 minutách jsme stále marně vyhlíželi.. Potom se nám podařilo se dovolat a byli jsme instruování na cestu Skytrainem ("metrem") a Seebusem ("lodí") na pobřeží North VAN, kde už na nás čekali. Pozdní přílet, časový posun a dva dny s minimem spánku udělali své, místa pro diskuzi moc nebylo. Na závěr jedna fotečka, kde tedy bydlíme ;))