Když jsme tedy konečně doslova padli do postele, jistě jsme si nepředstavovali probuzení ve 4 ráno s tím, že už nemůžeme usnout. Vyprávěním a historkám o časovém posunu jsme se doposud jen smáli, ale asi na tom opravdu něco bude ;) A tak jsme začali čtvrteční den o něco dříve než je obvyklé. Po vydatné snídani, shromáždění všech potřebných dokumentů a lehkém vybalení jsme se vybaveni mapou vydali na první pochůzky. Zamířili jsme na místní úřad ,,Service Canada,, , kde vám přidělí na základě pracovního povolení číslo sociálního pojištění, tzv. SIN, bez něhož není možné získat práci. Panuje tu systém jedné fronty, kde vás u pultíku lehce zmatený Číňan, který se evidentně zaučuje, zaeviduje a zapíše do fronty. Pak už jen čekáte až přijde ten správný konzultant a vyvolá vaše jméno. Než přišla řada na nás, bavili jsme se představou toho, jak budou vyvolávat naše příjmení. K našemu velkému zklamání (mimo to, že jsme se nedostali k sympatickému šikmookému pánovi s ostrůvkovitým účesem) zaznělo jen Adam :) Což měl být signál i pro mě, že mám jít též. A tak jsme skončili sice též u šikmooké paní, zato s vražedným smíchem. Těchto spoluobčanů je tu opravdu nespočetně, občas si člověk připadá jak z jiné planety.
Po prvním kladném vyřízení nás čekalo otevření místního bankovního účtu, proto jsme navštívili nedalekou pobočku ,,TD bank,,. Tady nefungují žádné číselné elektronické pořadníky, ale opět si vystojíte frontu k přepážce, kde jste následně objednání k poradci. V tu dobu nebyl nikdo volný, a tak jsme měli přijít ve 3 hodiny odpoledne za Kelvinem. Prozatím jsme pokračovali k dalšímu bodu programu - vyřízení kanadského mobilního čísla. Hned za rohem nás však zaujal Waterfront park a jelikož jsme nikam nespěchali, rozhodli jsme se koupit něco k jídlu a dát si tu první oběd. To jsme však netušili, že pojem ,,něco malého,, je tu jedna velká neznámá. Byli jsme nuceni si koupit půl kilový sýr (nejmenší, co jsme našli), následně při druhé zastávce i 4 litrové mléko v kanystru, máslo jsme prozatím vzdali (co bychom dělali se 750 gramy ??) apod. Bylo to velice úsměvné :) a tak jsme si užívali sluníčka a výhledu s naším novým kamarádem - 500g čedarem :)
Výhled ,,za vodu,, na Downtown, centrum města plné mrakodrapů.
Dalo by to na speciální sekci jen o jídle :) Mimo to tu neexistují šťávy/sirupy, jak jen to chcete nazvat, takže tady zatím docela trpím, neb čistá voda není můj největší favorit. Za to mají nezměrný výběr všech extra sladkých džusů, koktejlů, sladkých čajů v prášku atd., takže chápu, že by tu šťávu stejně pili rovnou z lahve tak, jak je.
Nicméně jsme se poté vydali dle mapy na vzdálenější místo North Vanu, kde mají výběr všech mobilních operátorů a tarifů na jednom místě. Po asi hodinové domluvě s Anthonym, kdy jsme chtěli operátora Fido, jsme vybrali tarif s podstatě neomezeným voláním a psaním sms, ke kterému je možné dostat i telefon, jelikož ty naše tu bohužel nepracují. Rovnou s námi vše nastavil, vysvětlil (mezitím jsme úspěšně odmítli několik ,,výhodných extra nabídek,,) a celkem unaveni, ale spokojeni jsme s vizitkou v kapse, kdybychom si to rozmysleli, mohli odejít. Čas byl bohužel neúprosný a tak jsme schůzku s Kelvinem v bance nestihli. Vydali jsme se tak na cestu zpět, s tím že se pokusíme přeobjednat. Po cestě jsme alespoň něco málo vyfotili.
Foto speciálně pro Olíka aneb moc bychom tady těm pofidérním stavbám nevěřili :)
Kelvin nás vzal naštěstí na milost, a tak jsme mohli přijít následující den. To už ale padla nějaká pátá, šestá odpolední a na nás přišel nepřekonatelný spánek. Šli jsme si na hodinku lehnout, vzbudili se o půl 11 večer a pochopitelně se znovu usnout nedařilo :D tak jsme alespoň sepsali několik verzí životopisů, obepsali pár nabídek práce a šli vesele pokračovat.
Tentokrát jsme se vydrželi převalovat snad do 7 hodin do rána než jsme to opět vzdali. Úkolem pátečního dne bylo dorazit na lezeckou stěnu, kde měl Adam svůj první pohovor. Hned po ránu tak zahájil přípravu. Do schůzky však zbývalo dost času, a tak jsme se vydali na nákup kousek dál od centra Northu, kde se dají potraviny nakoupit levněji. Opět jsme tam strávili dobu jen pokukováním a bavením se, co všechno člověk nevymyslí. Takže až budeme péci, tak jedině s 10 kilovou moukou :) ! Úspěchem bylo najít pouze 2 kilovou rýži a kilové těstoviny. Při placení se nás paní prodavačka ptala na jejich slevovou kartu, po naší negativní odpovědi si s tím nedělala hlavu, skočila ke kolegyni, kde zrovna platil svůj nákup postarší pán, zdvořile si od něj kartu vypůjčila, použila ji na náš nákup a sleva byla na světě :) Nevěřím, že tohle by se u nás mohlo stát :) A tak jsme měli hned hezčí den. Po cestě jsme našli i kopírku, kde jsme si hodlali vytisknout životopisy. Než jsme se stačili před obchodem rozkoukat a najít, kde mám flashku, vyběhla energická asijská žena s několika vizitkami a ať si určitě koupíme co největší tiskárnu. Těmi několika stránkami jsme jí museli asi velmi zklamat :) To už jsme se dobrali ke zmiňované stěně, kde mě Adam opustil a já se šla projít po okolí.
Téměř povinností je tu basketbalový koš a jelikož před pár dny proběhl i největší kanadský svátek, tak jsme se setkávali i se zbylými vyvěšenými vlajkami. Adam byl už z dálky v dobré náladě, takže pohovor zjevně nebyl žádná tragédie. Dohodli se s Henrym na výpomoci pár dní v měsíci, když si někdo objedná instruktora (většinou jsou to dětské oslavy - takhle se to dělá, pěkně na stěně ;) ) s tím, že tam snad budeme moci chodit free :) Úspěšný den jsme zakončili v bance, kde jsme pro jistotu byli o 20min dřív, abychom si napravili reputaci z předešlého dne. Jak nás Kelvin viděl, tak se hned usmíval, hned jsme se mu opět omluvili, ale vůbec to nechtěl slyšet, že to je v pohodě. Během úředních formalit mu Adam vyprávěl jak je to bankovnictví jiné než v Evropě a já jsem to nevydržela a zeptala se, jak by přečetl moje příjmení, jelikož to je samé ,,Edm,, a ,,Martýýna,, a nikdo se neodvažuje nás volat jinak. Rozesmál se, že vůbec neví a řekl jakýsi paskvil :) to mě uklidnilo, že nemá cenu se snažit několikrát opakovat naše jména a stejně na vás koukají jak na blázna, ale rovnou přejít do písemné formy :) Při otázce jestli chceme i šeky a následném co to je a jak to funguje, prohlásil,že je stejně potřebovat nebudem :D A tak jsme měli za sebou vše potřebné pro základní přežití a mohli jsme jít plánovat co bude o víkendu...
Žádné komentáře:
Okomentovat